Nedávno jsem se v jednom ze svých článků zmiňovala o tom, že rockeři či punk rockeři, chlapíci tolik drsní na svých show, bývají v soukromí často úžasní, svérázní ale přesto citliví tátové. Dnes jsem narazila na dokument, který, zdá se, tento můj názor potvrzuje.

Tátové punk rockeři :-).

Tenhle dokument bych si přála vidět celý.

Varování! Jen pro otrlé.. aneb už mám po státnicích, ale fňukat nepřestávám ;-)

...

Teď si budu číst, co budu chtít a kdy budu chtít, jezdit s rodinkou na výlety, hledat kešky a hodně spát :-).

... a tak neví, jestli sem má psát něco, co ještě není zdaleka uzavřené. Neříkej hop, dokud nepřeskočíš a ten skok bude ještě pooooooořááááádněěěě dlouhý

... mám za sebou tři roky studia, spoustu probdělých či částečně probdělých nocí, tak to přece jen tak nevzdám...

si broukám, pískám, zpívám, nemůžu ji dostat z hlavy :-)

Kéž by se mě takhle držely všechny ty vědomosti, co budu brzy potřebovat u zkoušek :-)

(Ani na tu slovní zásobu se nemůžu vymlouvat (o:

... aneb dá se i takto připravit na státnice v oboru anglofonních studií ;-)? Ne že bych těch pokusů státnice složit měla tolik, abych mohla takto experimenovat, nu, ale co už...

HP se učí :-). Tak aby to vydrželo, že ?

Na podzim roku 2008 jsem nejen oslavila třiatřicáté narozeniny, ale o měsíc později jsem také po více jak deseti letech zasedla do studentské lavice, abych si následující roky mohla spílat, co jsem si to na sebe ušila za bič.

Náš letošní první větší "úlovek".