Cestovatelská dovča - část první, Šumava

Chcete si článek přečíst?

Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.

Jak vypnout blokování reklamy?

Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4

První den jsme se vydali na pěší túru na nedaleký Boubín. Děti nejvíce ocenily výstup na rozhlednu a Boubínské jezírko, ve kterém objevily a dlouho vydržely sledovat pstruhy. Muzikantovy rybářské geny se prostě nezapřou :-).Od jezírka jsme se vydali směrem k Zátoni. Krátce popoledni jsme si dali báječný oběd (domácí bramboračku a lívanečky) v penzionu Ida, kde jakoby se zastavil čas. Posilněni jsme pak dorazili na železniční zastávku Zátoň a vláčkem jsme se vrátili do Kubovy Huti.

Boubín s rozhlednou na vrcholu

Boubínské jezírko

Den druhý - zřícenina hradu Hus

Druhý den jsme se vydali prozkoumat zříceninu hradu Hus. Školák miluje staré hrady a zříceniny. Tady se projevují pro změnu moje romanticko - dobrodružné geny:-).V tomto ohledu byl pro nás výběr zříceniny Hus trefou do černého.Jak jsme se dočetli v turistickém průvodci, hrad byl postaven v r. 1341 na ochranu Zlaté stezky, po níž putovaly muly s nákladem soli, koření a zlata. Hrad měl pohnutou historii.

Vystřídal několik majitelů a v roce r. 1400 se ho zmocnil loupeživý rytíř Habart Maršík z Lopaty. Se svou tlupou přepadal pocestné a loupil i v okolních vesnicích a statcích. V r. 1441 přitáhly k hradu vojska a šest měsíců obléhaly, obránce nevyhládli. Habart se sice vykoupil, ale obléhatelé si zlost vybili na opevnění a hrad zapálili a pobořili. Dochoval se zbytky hradeb, zeď paláce, příkop a trhlina ústící do hradebních sklepů. Podle pověstí se zde stále ukrývá poklad. Ke zřícenině vede tajemná stezka hustým porostem, dole bublá říčka Blanice. Poté je nutno zdolat železný můstek přes říčku a vydrápat se do prudkého svahu. Zbytky gotického hradu se nachází na skalním ostrohu. Místo s tajemnou atmosférou. Ovšem díky své poloze také dost nebezpečné. Celou dobu jsme drželi děti pevně za ruku a neotáleli jsme s návratem. Ostatně v dáli hřmělo a ve chvíli, kdy jsme se vrátili zpět k autu, dopadly na čelní sklo první těžké kapky.

zbytky obvodových zdí gotického hradu Hus

Den třetí - Povydří

V noci se vypršelo a třetí den ráno nás budily sluneční paprsky. Čekal nás turisticky nejnáročnější den a výlet do Povydří. Autem jsme dorazili do Antýglu a odtud jsme již pokračovali pěšky.

Naučná stezka podé říčky Vydry je příjemná. Nedalo se nevzpomenout na dialog z filmu Kolja, kde muzikant Louka leží spolu s Koljou na placáku uprostřed říčky Vydry a vypráví, že v této řece dříve žili pstruzi, kterými se živily vydry. Pstruzi tu už nejsou, vydry také ne, jen jméno zůstalo. A takovou my máme řeku. A Kolja napjatě poslouchá a pak vydechne : "Jéžišmarja". :-)

My máme skvělou zprávu: Viděli jsme pstruhy a ve výběhu u Turnerovy chaty skutečného Vydrýska z televizního večerníčku. Toho máme v kameře, takže časem sem vložím i originál videozáznam:-).

Od Turnerovy chaty jsme pokračovali na Čeňkovu pilu a odtud nás čekala nejméně příjemná cesta tohoto dne. Úsek Čeňkova pila - Srní vedl částečně po silnici rozpálené poledním žárem. Tady, přiznávám, jsem fňukající předškolačku střídavě vlekla, poponášela a pošťuchovala a nevýchovně došlo i na úplatky. (Když to teď vydržíš, budeš pěkně šlapat a nebudeš fňukat, koupíme pak zmrzlinku ). V Srní jsme zakoupili zmrzlinku a zbylý kousíček cesty, která ještě vedla po rozpálené silnici, než se znovu skryla v příjemném lese, jsem táhla ufňukané dítě olepené Twistrem... a za námi hmyzáci nejrůznějšího druhu... . V lesním stínu se pak dítě uklidnilo, bylo očištěno cestovními ubrousky a posilněno zmrzlinkou zas vesele šlapalo. Krize překonána . Cesta se stočila zpět k Vydře. Když jsme k ní dorazili, děti a Muzikant nevydrželi a smočili v říčce ušlé nohy ( a nejen nohy). Pak jsme přešli přes můstek a vrátili se zpět do výchozího bodu, na Antýgl. Tento den jsme ušli téměř 20 km. Dětem čest a předškolačce obzvlášť.

Den čtvrtý - odpočinkový - Valtrov, Lipno

Lenošení, koupání a rybaření na Lipně. Tohle já moc nemusím, ale zbytek rodiny byl nadšen, tudíž jsem nemohla být nespokojená

Den pátý - zřícenina hradu Kunžvart

Po úspěšném dobytí hradu Hus, vydali jsme se pokořit další zříceninu. Tentokrát byly naším cílem zbytky hradu Kunžvart v kopcích nad Strážným..

A co praví průvodce?

Zřícenina hradu Kunžvart je dobře dochovalá zřícenina gotického hradu na vrcholu hory Strážný (1115 m). Je z něj skvělý výhled po okolí a hrad také sloužil jako strážní věž k ochraně zlaté stezky. Jeho funkci připomíná i počeštěné Kunigswarte, německy Královská Stráž. Poprvé je zmiňován v roce 1359, kdy ho Karel IV. uznal jako součást vimperského panství a udělil jeho správcům právo výběru cla. Družina v čele s purkrabím tu měla o obživu postaráno. Z hradu se dochovala 15 m vysoká hranolová věž, která měla původně celá tři patra. Podle dobových zvyklostí byla ve druhém patře hodovní síň a úplně nahoře bývala umístěna ložnice. Dobře se tu žilo až do poloviny 16. století, neboť již roku 1547 je hrádek uváděn jako "zámek pustý Kunžvarda".

A já jen dodám: "Když se rodina P. ku zřícenině vydá, bouřka nedaleko bývá". Už když jsme se blížili k vrcholu, zlověstně hřmělo, pak se rychle obloha zatáhla těžkými černými mraky... a k autu jsme to stihli taktak.

Během odpoledne pak střídavě pršelo a vykukovalo sluníčko. Vydali jsme se na výlet do německého Freyungu, dali si zmrzlinku a jeli zase zpátky .

Den šestý - Chalupská slať a Vimperk

Dopoledne jsme navštívili krátkou, ale zajímavou naučnou stezku Chalupská slať.

Je největší rašelinové jezírko u nás a jako chráněné území je přístupné jen po dřevěném chodníku. Hloubka v jedné části slatě dosahuje až 7 metrů a bažina je zrádná. Na vodní hladině plují ostrůvky, na kterých se daří české masožravce Rosnatce okrouhlolisté a na březích roste jako koberec zelený rašeliník. Kolem jezírkavede naučná stezky a vzácné rostlinky tu jsou označeny jmenovkami. Praví průvodce.

Předškolačka své dojmy shrnula do veršíku: "Šli jsme po dřevěném chodníčku a viděli jsme žabičku:-)".

Odpoledne jsme navštívili zámek ve Vimperku:

A také jeden z místních supermarketů, kde jsme doplnili zásoby na další cestu... čekalo nás totiž Rakousko... ale o tom zase příště...

Zpět na hlavní stranu blogu