Nedávno jsem se v jednom ze svých článků zmiňovala o tom, že rockeři či punk rockeři, chlapíci tolik drsní na svých show, bývají v soukromí často úžasní, svérázní ale přesto citliví tátové. Dnes jsem narazila na dokument, který, zdá se, tento můj názor potvrzuje.

Tátové punk rockeři :-).

Tenhle dokument bych si přála vidět celý.

 ... další písnička, která odráží moje emoce a z mé strany nepotřebuje další komentář ...

Jeden z mých nejoblíbenějších filmů. I když mě muzika baví už desítky let (asi tak 2 desítky :-) ) Johnny Cash šel tak nějak mimo mne. Až do doby, kdy jsem na HBO poprvé viděla film Walk the Line. Poprvé a pak ještě mnohokrát... Což na HBO není žádný problém ...:-). A pak jsem si přes net pořídila DVD a jedu tento film na střídačku

jen ta moje cesta nebývá k zubaři, ale do práce... a předtím ještě do školky... s pěitiletým tvorem, který má čas na háku . A když to stvoření popoháním k většímu spěchu, neopomene mi zanotovat " Chvátám, chvátám nemám chvíli klid..."

Mimochodem,