Hp | hp blog

... s čím vstávám a usínám :-).

a taky mě baví toto :-) ...

Dozvuky včerejšího koncertu, na který jsem se dlouho dopředu těšila a pak si ho taky báječně užila (přičemž zrovna toto spojení není vždy pravidlem, tak tím lépe). Zazpívala jsem si, zaskákala a zazpívala jako kdysi dávno, takže včera večer vůbec neplatilo, že tak nějak málo zpívám a tančím :-). Prostě super a skvělý pocit a nálada.

Přestože mi pod nejvíc pod kůží zůstala zrovna písnička Lampión (a já vím proč), nedepkařím...

Dobře si uvědomuju, že tenhle blog si čím dál tím víc vedu hlavně sama pro sebe... zase až tak moc se nesvěřuju... nechci...

Přesto sem někteří chodíte a já jsem ráda... divná jsem, že jo?

A  ... třeba tahle písnička je nádherná.... se silným nábojem....

Odposlechnuto v tramvaji ... Vím, že cizí rozhovory se neposlouchají, ale toho malého rozumbradu prostě nešlo přeslechnout. Zvlášť když seděl přímo za mnou a jeho hlásek mi tolik připomínal moje děti, když jim byly tak tři, maximálně čtyři roky. Copyright tedy nevlastní naše rodina, ale snad mi chlapeček a jeho maminka prominou.

Chlapeček: Maminko, kdo bydlí v našem bývalém bytě?

Maminka:

Naše holčička má rytmus v těle. Pořád si něco prozpěvuje, jak slyší hudbu, tancuje do rytmu. Je také (společně s kamarádkami) velkou fanynkou seriálu H2O, stačí přidat vodu. S jejím citem pro hudbu patrně souvisí i cit pro cizí jazyky (angličtinu se ve školce i doma se mnou učí už dva roky a moc jí to baví a jde). Ale přejděme         k tomu, proč  o tom všem píšu.