Varování! Jen pro otrlé.. aneb už mám po státnicích, ale fňukat nepřestávám ;-)

...  mám pocit, že sice plíživě, ale jistě, mě začínají dohánět moje ambice. Pracovní. Vždycky tu se mnou byly, ale to dítě květinový, punkáč a nezávislák, pro který byla přednější pohodička a klídek, měli vždycky navrch. A teď tu jsou, mrchy ambiciózní a cení na mě zuby, je jenom na mně, jestli je zaženu nebo mě sežerou nebo - ideálně - se nechám jen tak pokusovat (pokoušet, teda).

Asi

... a na nejlepší cestě k totálnímu vyhoření. Práce ve školství je rozmanitá. Nechá vás v průběhu několika hodin (někdy v hodně rychlém sledu) zažít naprostou eufórii následovanou pocitem nekonečné bezmoci a vyčerpání. Stačí přejít ze třídy, kde běžně učíte angličtinu a děti si vedete a vychováváte odmala, učit (lépe řečečno suplovat občanku poslední odpolední hodinu) mezi deváťáky, kteří mají už dávno po přijímačkách....No comment.... Chjo...

Dlouho jsem tady nebyla.